Vždycky se ve školách (jak v českých tak v amerických) učí, jak do USA imigrovalo plno lidí, odkud byli, jejich problémy, atd atd. Kolik jich ale opravdu za život potkáte? Já jsem se pochopitelně před odjezdem do USA těšil, že nějaké potkám (hlavně ty z Česka) a popovídám si s nimi. Kromě jedné holky ve škole, která měla české prarodiče (a tedy i maminku, ta ale prej česky nemluvila) jsem jinak nikoho od nás nepotkal. Alespoň ne v Montaně.
Nakonec jsem se ale přece dočkal. Když ne v MT, tak aspoň na cestě domů, v Seattlu. Tam bydlí rodinný přítel, který je nějak příbuzný s rodinou od sestřenice či tak nějak - pochází ze Slovenska, ještě za komunistů odtamtud utekl. Neznám přesný poměr, ale i před tím jsem ho znal osobně. I moji rodiče u něj strávili jejich dovolenou v USA před deseti lety. Tak jsem se jej zeptal, jestli u něj můžu strávit víkend, vidět město, a pak jet domů.
10. června jsem se za ním vydal - vyzvedl mě na letišti a takové ty záležitosti. A že večer půjdem na Grilovačku. To jsem ale nečekal, že to tam bude samý Čech! Nevím, jak je ta jejich komunita velká, ale na té grilovačce nás bylo i tak dost.
Tak za prvé, Češi tam drží víceméně spolu - dokonce se i berou mezi sebou. Jen jeden měl americkou manželku, ale ta tam nebyla. Na druhou stranu, nemají moc dětí. Jedí pouze evropská jídla - nakupují v potravinách, které vlastní převážně Rusáci. Takže mají normální, dobrý, ruský (jak český) chleba, výborné klobásky a salámy, a vůbec jen všechno na co si vzpomenete. To vám pak na stole přistane řízek, po něm chlebíčky,k tomu Plzeň (já si dal pochopitelně Coca Colu... i kofola se prej dá sehnat, ale blbě :) ) a vy jen jíte jak můžete, protože po roce je to opravdu NĚCO. A vůbec vás pak nesere, že na vás lidi ráno na letišti čumí, jak do sebe cpete už pátý řízek s chlebem v řadě a na to si dáte ještě nějaký dobrý zákusek.
Řízky si tam berou všude. Prostě jak u nás - jedu na výlet, nabalím si řízky (a chlebíčky). A takový tataráček na topince... Dobře, s jídlem jsem už skončil.
Oni se třeba i žení/vdáváji jen kvůli získání občanství. Dřív se prý vždycky domluvili s nějakým Američanem/kou, dneska už se to prý děje i mezy Čechy. Pak se klidně rozvedou a jako by se nic nestalo.
Docela se na nich podepsala angličtina. Ta větná spojení, co tam oni vymýšlí, to je občas fakt něco. (A za ty plejty ho čardžovali pět baků.) Dolar (buck) je bak, palec je inč, stopa je fít, míle je majle. Ono to nakonec dáva smysl, ale stejně je to strašně divné - dívat jak komolí Češtinu - ale divit se jim po těch dvaceti letech už nikdo nemůže. A nerozumí jim ani Čech, ani Američan. Jedině Čech, který mluví anglicky. Když nepletou dohromady slova v jedné větě, pletou věty v jednom vyprávění. To když česká věta střída tu v angličtině, je to ještě horší. Na druhou stranu, když pak na mě mluvili v Česku jenom česky, taky jsem byl zmatený :D Nikdy bych nečekal, že si budu překládat z angličtiny do češtiny (to spíš ty jednodušší fráze a samotná slovíčka - naštěstí to po týdnu zmizí).
(A že se dívají vesměs na české a slovenské televizní kanály online, o tom taky netřeba hovořit)
Líbí se jim tam, a většina se domů vracet nechce. Vydělávají lepší peníze než u nás, a o to jde nejspíš nejvíc. I když všichni říkají, že už to není to, co to bývalo.
Bohužel nemám ani jednu fotku.
A jak jinak doma? Nic se tu nezměnilo... Já se taky moc nezměnil, ale přijdě mně, že na svět se dívám trošku jinak (To by se asi dalo rozvést do samostatného článku). Rozhodně toho nelituju, myslím, že kdybych nejel, hodně bych ztratil. A vůbec, závidím těm, kteří jednou příští rok, hned bych jel znova :)
Si tam :)
OdpovědětVymazat