Víza a letenka

Konečně mám už všechna víza vyřízena (a letenku, ale tu mám delší dobu). Nakonec to nebylo ani tak složité, jak jsem si myslel. Na vízum do USA lze téměř vše udělat přes internet, což je fajn. Otázky nebyly složité, přecejenom co asi odpovědět na dotaz, zda jsem se někdy podílel na genocidě (zajímalo by mě, jestli někdo někdy dal „ano“).

 Na 17. sprna jsem byl domluvený na schůzku s konzulem. Do Prahy jsem s mamkou jel ale už o den dřív, hlavně kvůli dárkům pro rodinu a návštěvě kanadského velvyslanectví. Samozřejmě, hledal jsem to jak osel, ani jejich vlajku nejsou schopní pověsit. Taky se mně zdálo, že ulice v mapě jsou naopak než ve skutečnosti, naštěstí to z Hradčanské nebylo daleko. Slečna by to za den nejspíš vyřídila, ale neměl jsem všechny papíry a tak jsem to radši vzdal a jel nakupovat. V Neoluxoru měli spooustu knížek, tak jsem nějaké vybral. Doufám, že se tam někomu budou líbit Povídky malostranské. Mně se nelíbily, už týden je zapisuju do čtenářského deníku :D . Pak ještě nějaké trička a podobné blbosti.

Další den jsem se vydal směr Tržiště, ale co byl čert dlužen, šaliny (pardon, tramvaje) měly výluku a tak zastavovaly místo na Malostranském náměstí na Malostranské, ale je to kousek a času bylo dost. Měl jsem štěstí, že jsem přišel asi druhý, mezitím se vytvořila venku solidní fronta. Chvíli se pak sice čekalo, ale pan konzul byl moc milý a za minutku mi popřál hodně štěstí a mohl jsem jít. Ještě jsem ale neměl vízum do Kanady.

A tak jsem si předevčírem udělal fájn výlet do Vídně, kde to vyřizují do dne. Na velvyslanectví bylo pár srbů, kteří jeli hrát, aspoň podle rozhovoru, který jsem slyšel. Pak nějaká češka, které řekli, ať si přijde zítra. Pak si zavolala slečna u přepážky mě, já ji vrazil všechny papíry co jsem měl (až na „proof of funds“, což možná byla chyba – za chvíli se k tomu dostanu). Naštěstí mně řekla, ať přijdu mezi 2. a 3. hodinou. Mezitím jsem s rodičema objel půlku Vídně na kole (fakt super, takový systém cyklostezek jsem ještě nikde neviděl). Třeba o tomhle komíně jsem nevěděl :D Jak mi bylo poručeno, ve dvě jsem se odebral zpátky, a čekal asi 40 minut. Mezitím se čekárna zaplnila lidmi. Jako první si slečna zavolala nějakého vietnamce/číňana (sice jsem viděl jeho pas, ale ty klikyháky na něm jsem fakt nepřečetl), no ale chlapec se dozvěděl nemilou zprávu, že jeho požadavek na vízum „has been refused“, takže odešel s prázdnou. Jako druhý jsem šel já, mě teda vízum dali, ale jenom do 31.8.2011 (a to asi kvůli tomu že na později jsem neměl ono „proof of funds“). Takže možnost navštívít Kanadu někdy později padá. Snad do té doby ta víza zruší, protože znova jim 110 EUR dávat nehodlám.

Tím pádem mám všechno za sebou, dneska jsem si i stihl pozastavit studium. Teď už jen zbývá 2. září 07:15 nastoupit do letadla směr Paříž, tam si hodinku a dvacet minut počkat, dál letět 10,5 hodiny do Seattlu, tam si pro změnu počkat pět hodin, a pak hurá do Missouly, kde (čistě teoreticky) přistanu 18:51 tamního času.     

Zajímavosti

Zkusím vypíchnout nějaké zajímavosti o Montaně.

Vědeli jste, že ...
 - Montana je 4. největší stát v USA a přitom v počtu obyvatel je na 44. místě ? (asi 5x větší než ČR, přitom obyvatel 10x méně)
 - hustota zalidnění je pouhých 2,51 lidí na kilometr čtvereční ? (ČR asi 133 obyv./km^2)
- v Montaně byla naměřena nejnižší teplota v kontinentálních USA, a to -56,7 °C ? (Nejvíce asi "jenom" +47°C)
- v Montaně byl naměřen největši 24-hodinový teplotní rozdíl v historii USA, a to 25. ledna 1972, kdy se oteplilo z -47.8°C na +9°C ?
- z Montany vedou 3 z 5 vstupů do Yellowstonského národního parku ?
-  bitva u Little Big Hornu proběhla právě v Montaně ?
- 30% HDP tvoří turismus ? (Předpokládám proto, že tam musí být hezky)
 - v Montaně je nejvíce medvědů Grizzly z celé USA ?
- průměrná nadmořská výška je asi kilometr ?
- Montana je třetí v US v pořadí počtu pivovarů na obyvatele ?
- | Už mě nic nenapadá, snad že někde u Hamiltonu je nějaká vládní biologická laboratoř s označením Biosafety Level 4 (GMOs or pathogen agents that induce serious diseases in humans or animals. They are often propagated via air routes and no efficient vaccines nor therapy exist to cure their effects.) Tak snad to nebouchne :D

Rodina

A jak jsem pořád čekal, čekal a čekal, tak došel mail od WE-CZ. Že jestli nechci jet místo do USA do Francie, protože je krize, málo rodin etc. No tak proč ne, francouzsky umím, děda tam byl za první republiky taky na dva roky, aspoň bych uměl jazyk, který tu skoro nikdo neumí. Za hodinu ovšem došel další mail, tentokrát už s tím, že jsem umístěn v USA. Ještě asi den jsem čekal, než mně došel Placement profile, a z něj jsem se ráčil dozvědět, že přístí školní rok bydlím v městečku Hamilton, v Montaně, a že budu navštěvovat Hamilton High School. Moje host-mamka je "office-manager" a otec je lékař, neurolog. Mají dvě děti, dceru a syna (Děti mají čtyři, ale jenom dcera bydlí ještě s nimi, nějak jsem nepobral HFA). Město je vysoko asi 1100 metrů nad mořem, což je víc, než má nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Kolem jsou přírodní parky, takže spokojenější snad už být nemůžu :) Do nejbližšího města (tam i poletím) to je asi 70 km / 54 mil, takže taky žádná extra-zajížďka. Jo a odlétám 2. září do Missouly (Letenku ještě nemám u sebe, víc nevím).

Konečně je čekání za mnou (a spousta byrokracie přede mnou :( )

Jak to začlo ?

Inu, jak to tedy začlo.

Psal se rok 1998, a moje sestra se rozhodla, že si vyjede jako exchange student do USA. Z té doby si moc nepamatuju, přece jenom je to nějakých 12 let zpět. Co bylo důležité pro mě, že bylo rozhodnuto, že pojedu (časem) taky.

A tak, v říjnu 2009 (shodou okolností byla zrovna na sestřině svatbě i její host-sister), jsem si začal shánět více informací. Jako agenturu jsem zvolil (stejně jako sestra) World Experience CZ , jelikož už je "vyzkoušena". Myslím, že jsem zvolil dobře, až na některé nesmyslné požadavky (No cell phones and/or laptops during the travel), ale to za těch 100$, co budu dostávat jako kapesné, nějak překousnu :D . Musel jsem jezdit co chvíli do Prahy, kvůli testu, pak kvůli pohovoru, pak "předodletová schůzka" (hlavně, že letím až tři měsíce po ní). Jízdy do Prahy, které pro mě byly vždycky výlet na více dní (bydlím až u slovenských hranic), jsem nějak přežil, ale to nebylo nic proti tomu, co mělo přijít. Vyzvedl jsem si 18-ti stránkovou přihlášku, a započal s jejím vyplňováním. Což o to, informací sice chtěli dost, ale to jsem ještě teda nějak vyplnit zvládl (ehm, no, tedy, moje mamka, po mně by to nikdo nepřečetl :D). Horší to bylo s obíháním doktorů a očkovacího centra (někdy kvůli vlastní blbosti) , ještě že neplatím 30 Kč, to by bylo na letenku aspoň do Amsterdamu :D

Přihlášku jsem tedy úspěšně poslal do Prahy (ta došla úspěšně potrhaná - kdo za to asi může ), a čekal na rodinu. A čekal, čekal, a ..... furt čekal.