Konečně mám už všechna víza vyřízena (a letenku, ale tu mám delší dobu). Nakonec to nebylo ani tak složité, jak jsem si myslel. Na vízum do USA lze téměř vše udělat přes internet, což je fajn. Otázky nebyly složité, přecejenom co asi odpovědět na dotaz, zda jsem se někdy podílel na genocidě (zajímalo by mě, jestli někdo někdy dal „ano“).
Na 17. sprna jsem byl domluvený na schůzku s konzulem. Do Prahy jsem s mamkou jel ale už o den dřív, hlavně kvůli dárkům pro rodinu a návštěvě kanadského velvyslanectví. Samozřejmě, hledal jsem to jak osel, ani jejich vlajku nejsou schopní pověsit. Taky se mně zdálo, že ulice v mapě jsou naopak než ve skutečnosti, naštěstí to z Hradčanské nebylo daleko. Slečna by to za den nejspíš vyřídila, ale neměl jsem všechny papíry a tak jsem to radši vzdal a jel nakupovat. V Neoluxoru měli spooustu knížek, tak jsem nějaké vybral. Doufám, že se tam někomu budou líbit Povídky malostranské. Mně se nelíbily, už týden je zapisuju do čtenářského deníku :D . Pak ještě nějaké trička a podobné blbosti.
Další den jsem se vydal směr Tržiště, ale co byl čert dlužen, šaliny (pardon, tramvaje) měly výluku a tak zastavovaly místo na Malostranském náměstí na Malostranské, ale je to kousek a času bylo dost. Měl jsem štěstí, že jsem přišel asi druhý, mezitím se vytvořila venku solidní fronta. Chvíli se pak sice čekalo, ale pan konzul byl moc milý a za minutku mi popřál hodně štěstí a mohl jsem jít. Ještě jsem ale neměl vízum do Kanady.
A tak jsem si předevčírem udělal fájn výlet do Vídně, kde to vyřizují do dne. Na velvyslanectví bylo pár srbů, kteří jeli hrát, aspoň podle rozhovoru, který jsem slyšel. Pak nějaká češka, které řekli, ať si přijde zítra. Pak si zavolala slečna u přepážky mě, já ji vrazil všechny papíry co jsem měl (až na „proof of funds“, což možná byla chyba – za chvíli se k tomu dostanu). Naštěstí mně řekla, ať přijdu mezi 2. a 3. hodinou. Mezitím jsem s rodičema objel půlku Vídně na kole (fakt super, takový systém cyklostezek jsem ještě nikde neviděl). Třeba o tomhle komíně jsem nevěděl :D Jak mi bylo poručeno, ve dvě jsem se odebral zpátky, a čekal asi 40 minut. Mezitím se čekárna zaplnila lidmi. Jako první si slečna zavolala nějakého vietnamce/číňana (sice jsem viděl jeho pas, ale ty klikyháky na něm jsem fakt nepřečetl), no ale chlapec se dozvěděl nemilou zprávu, že jeho požadavek na vízum „has been refused“, takže odešel s prázdnou. Jako druhý jsem šel já, mě teda vízum dali, ale jenom do 31.8.2011 (a to asi kvůli tomu že na později jsem neměl ono „proof of funds“). Takže možnost navštívít Kanadu někdy později padá. Snad do té doby ta víza zruší, protože znova jim 110 EUR dávat nehodlám.
Tím pádem mám všechno za sebou, dneska jsem si i stihl pozastavit studium. Teď už jen zbývá 2. září 07:15 nastoupit do letadla směr Paříž, tam si hodinku a dvacet minut počkat, dál letět 10,5 hodiny do Seattlu, tam si pro změnu počkat pět hodin, a pak hurá do Missouly, kde (čistě teoreticky) přistanu 18:51 tamního času.
Žádné komentáře:
Okomentovat